Zlatá  horečka

Roku 1896 dokázal tenhle docela hezký kov nejen proslavit pustinu na severu Ameriky, ale také dokonale zblbnout doslova miliony lidí. Davy nadšenců se hrnuly do úplně neznámé země, kde si nemohl být nikdo jistý svým majetkem ani životem.

Do oblasti okolo řeky Yukon se vydávaly davy, které ovládla vidina zlata a byly ochotny pro naději na bohatství obětovat úplně všechno. Je potřeba si ovšem uvědomit, že zde neexistovala absolutně žádná doprava 

 

Naleziště ležela  vysoko v kopcích, daleko od náznaků civilizace. Vládla tu jedině krutá zima a divoká zvířata. Jedinými dopravními prostředky zůstávali koně a lidé samotní. Dobové prameny se zmiňují, že při těchto neuvážených akcích často zahynula velká část zlatokopů a skoro všechna zvířata. Ta zůstavala ležet volně v přírodě, dokud je něco nesežralo nebo neshnila.

 

Zlatokopové se shromažďovali do pochybných spolků, které čekal pokaždé špatný konec. Pokud našli dobrodruzi nějaké zlato, začaly se u nich projevovat zvláštní stihomamy. Nikdo nebral ohledy na nikoho a na nic. Největším nepřítelem rázem nebyla příroda, ale člověk, se kterým třeba půl roku bydleli. Zavládla nedůvěra. Protože nad těmito končinami nefungovala úřední kontrola, nevěděl ani nikdo, co se zde děje. Existují dohady, že se často celé zlatokopecké výpravy navzájem povraždili, ale to se pravděpodobně nikdy neprokáže.

Kupodivu daleko úspěšnější byli lidé, kteří rýžovali tzv."na vlastní pěst".  Ti, kteří zmizeli neznámo kam, upadli do zapomnění, a ti, co se vrátili, obvykle nechutně zbohatli a poté ještě nechutněji zchudli. Kdo si totiž na  život na hraně zvyknul, ten se už prakticky nemohl a ani nechtěl vrátit do civilizace, a na Aljašce stejně zůstal. Tady se ale daly cpát peníze jen do alkoholu a více či méně pochybných žen. Výsledkem pro každého, kdo neměl dost rozumu a včas neodjel, byly jen tři typy smrti: kulka v hlavě, otrava akoholem a nebo syfilis.

 

 

Většina zlatokopů ovšem přišla na Aljašku jako ztroskotanci, a také tam tak skončila. Spousta z nich prchala před zákonem, 66.GIF (50154 bytes)což se jim díky nefungujíci evidenci obyvatel neobyčejně dařilo. Další čast byli naivkové očekávající okamžitý a snadný zisk a zbytek sebevrazi, kteří museli jednoduše "dát životu grády". Pokud zlatokop nenašel zlato během prvních tří měsíců, pak ho už většinou nenašel nikdy. Začaly docházet peníze a  potom i poslední zásoby. Naděje, že konečně najdou zlato,  ale byla u většiny silnější než pud sebezáchovy, a tak se nakonec uchýlili i k tomu, že prodali zpáteční lodní lístek, a zasekli se na Aljašce definitivně.

 

 

 

 

 

Potom už je¨jen otázkou hladu, co všechno je člověk v nouzi ochoten sníst...

 

  • Něco o přepravě zlata

  • Claimy a výkup zlata

  • Prémie je dnes velmi jednoduchá. Zde se přihlašte přezdívkou ředitele Duncanu a heslo je ulice, kde nyní bydlíte.


  • Aktualizováno: 02.08.1998

    Stránku vytvořil: Martin Kubeček

    email: martin.kubecek@stv.cz